Má mladá léta už jsou sice dávno pryč, ale přesto mi občas ještě vytanou vzpomínky na ony doby. Kdy bylo ledacos jiné než dnes. A tak si třeba dosud vzpomínám na to, že se u nás nabízely i peníze těm z našinců, kdo se věnovali jako přivýdělku sběru hlemýžďů. Což se tehdy dělalo z toho důvodu, že náš stát tyto exportoval do Francie, kde je na rozdíl od našich končin měli za lahůdku. Zatímco u nás by sotva někdo vzal něco podobného do úst. Ale dnes už je jiná doba. A sice nevím, zda se od nás šneci doposud vyvážejí, ale jisté je, že už jsme i my Češi svým způsobem globalizovaní. A tudíž se mezi námi najdou i ti, kdo snědí ledacos. Třeba i právě připravené hlemýždě. Což se dodnes může sice leckomu eklovat, ale když to někomu chutná…
Dali byste si hlemýždě?
I my Češi už jsme si zvykli na to, že platí ‚jiný kraj, jiný mrav‘. A někdy zkrátka zatoužíme poznávat třeba i to, co patří k neobvyklým kulinářským zážitkům. A není tudíž divu, že už i šnečí farma a restaurace v ČRexistuje. Že už nemusíme ochutnávat dejme tomu hlemýždě jen v cizině. A když je tu ta možnost, proč to nezkusit? Když nám šneci někdy jako škůdci zbaští výpěstky na zahradě, proč bychom někdy na oplátku nezbaštili i my je?